Čas nezastavíme


 Asi každý z nás tajne dúfa, že jeho psík tu bude naveky. Je nefér, že sú s nami na svete len tak krátko. Aj my máme doma psíkov, ktorý sa roky prehupli cez 10 a tým prišlo niekoľko zmien. Chceli by sme sa s vami podeliť a možno tak pomôcť urobiť vás život so psim seniorom obojstranne príjemnejším. 

 

 

Kadlino – mix jazvečíka a bígla, 13 rokov

 

Kadloš už cca 6 rokov bojuje s tým, že zadne nožičky ho tak neposlúchajú. Je to spôsobené tým, že má dlhé javečíkovské telo a krátke nožky. Pravidelne chodíme na fyzioterapiu, teda konkrétne na dornovú metódu, a úprimne to Kadlíkovi veľmi pomáha. Dovolím si tvrdiť, že inak by možno už nechodil.

 

Na začiatku, cca tých 6 rokov dozadu, sme netušili, čo sa deje. Všetky možné vyšetrenia nič nedokázali. Až časom sme prišli na to že je to nervového pôvodu, že na chrbátiku nefunguje všetko ako má. Časom sa urobilo CT a potvrdili sa 2 vyhodené platničky. Je to cca 2 roky, kedy už veľmi necíti, že sa mu dá kakať a cikať a musel začať nosiť plienky. Na začiatku sme nevedeli ako na to a tak pre tých, ktorí prežívajú so svojím psíkom niečo podobné, vedeli ako sa postarať o inkotenentného psíka.

  • Používame jednorázové detské plienky, najväčšiu veľkosť (Kadlo ma 12 kg) a plienku mu zapíname len okolo bruška kde má pipík
  • Máme aj veľa látkových „pásov“ a plienok:
    • Jedny plienky som objednávala z USA – washablewonders.com, ktoré sa zapínajú aj cez chvost a a teda zachytávajú aj kaďáky. Nám to osobne až tak moc nevyhovuje, lebo Kadlino má celkom pekné bobky a je jednoduchšie bobek zobrať zo zeme a hodiť ho do WC. Kdežto keď sa pokadí do plienky, tak mu ju musím zložito dávať dole a keď sa pokaká v noci, tak to smrdí a vadí to nám aj jemu J
    • Pásy
      • kúpila som jediné čo som našla v danom momente na trhu a bohužiaľ nie sú nepremokavé a teda sa celkom rýchlo premočia
      • ušila som vlastné pásy zo softshelu, ktorý je nepremokavý a lepšie držia – už čoskoro dúfam, že uvedieme aj medzi naše FUNKY DOG vecičky
    • detské plienky – jediné, čo nám vyhovujú sú od Petit lulu (konkrétne tieto - ). Zapíname ich len okolo pipíku a držia veľmi dobre. Sú nepremokavé. Do vnútra sa musia kúpiť savé vložky a tie sa dajú jednoducho meniť. Jedina nevýhoda je, že su celkom drahé L
  • Pipík mu čistíme, aby mu tam z moču neostávali škodlivé baktérie
  • Má predpísaný liek Ubretit
  • Po prechádzke ho vždy ešte ručne „vymačkáme“, pretože on sám už nie je schopný sa vyčúrať úplne a vždy mu teda moč ostáva v mechúre

 

Chodíme s ním von 3x denne, ale už moc toho neprejde. Teraz konečne čakáme na vozíček a verím, že koliečka na zadných nohách mu vrátia trochu energie do života. 

 

 

 

Wicky, Nova scotia duck tolling retriever, 10,5 roku



Wicky má nejspíš vrozené onemocnění krve, takže se přiznám, že v to, že se dožije tak vysokého věku jsem v jednu dobu jen tajně doufala. Naštěstí jí léčba zabírá a díky lékům by leckdo vůbec nepoznal, že má nějaký zdravotní problém.
A tak všechny ty neduhy, které přichází se zvyšujícím se věkem beru jako daň za každý ten společně strávený den navíc a vlastně si jich vážím a přijímám je s pokorou, protože se díky tomu i já učím spoustu nového.

 

Už pár let jsem zvyklá na to, že její režim nemůže být stejný jako u psů, kteří se jí blíží věkově a omezení délky a náročnosti procházek tak známe cca od jejích 6 let.
S postupujícím věkem ale stále častěji pozoruji, že i při našich 5-6 km musím dávat pozor na to, aby moc nejančila a trochu jí občas brzdit v „tollerském“ šílenství, protože zvlášť pokud jde o běhání za aportem nebo řádění s parťačkou amstaffkou fakt neví kdy má dost. Druhou půlku procházky jde vždycky mírnějším tempem a jakmile se vrátíme a ona se při odpočinku rozleží, už se jí hůř stává a kolikrát ji musíme do 4. patra po schodech nést. Druhý den je zase ok, ale přesto samozřejmě zařazujeme víc odpočinku.

 

Kvůli těmhle pohybovým problémům jsem se ale rozhodla, i když tedy rozhodně 5 minut po dvanácté, že budeme chodit na cvičení na balančních pomůckách a dornovu terapii k mojí oblíbené MVDr. Verče Gesierichové. Tajně doufám, že by jí cvičení mohlo pomoct s lepším nasvalením a udržíme co nejdéle ten stav, v jakém je právě teď.

 

A po všeobecném zamyšlení bych s vámi chtěla zasdílet pár mých praktických tipů, co se s postupujícím věkem u nás změnilo:

1) krmím 3 krát denně – Wikča byla zvyklá, že ráno dostává jen pamlsky z čmuchací dečky a jídlo až večer, teď jsem porci rozdělila hned do třech krmení a mám pocit, že jí to vyhovuje mnohem víc.

2) přehodnotila jsem složení – vzhledem k tomu, že krmím barfem, nebylo to u nás o přechodu z adult na senior verzi granulí, ale vrátila jsem se ke skvělé zelené knížce BARFU od Kateřiny Novosádové, trochu změnila poměr masa, kostí a přílohy a taky se snažím reagovat na Wikči preference a jak jí co sedne.

2) protiskluzová podložka do sprchy / vany – to je u nás poměrně novinka, ale mám pocit, že to značně zpříjemnilo poprocházkovou údržbu, bez protiskluzové podložky už totiž Wicky zvlášť po únavné procházce nedržela tolik stabilitu na zadních nohách a takhle se cítí mnohem jistější

3) pravidelné kontroly u veterináře – tady máme jasno, protože díky Wikči zdravotním problémům musíme chodit na pravidelné kontroly co tři měsíce. Vřele bych ale doporučila všem, kdo mají staršího pejska, aby chodili minimálně jednou ročně na trochu důkladnější prohlídku a nechali pejskovi udělat rozbor krve a vyšetřit ho.

4) nikdy není pozdě – není pozdě na to, vyřešit zubní kámen, který s postupujícím věkem může dělat stále větší problémy, není pozdě na to, učit psa novým věcem, není pozdě na to, trénovat manipulaci a ošetření na veterině po dobrém, není pozdě na to, abychom přehodnotili svůj postoj vůči pejskovi, pokud náš společný vztah třeba trochu skřípe


Napíšte svoj komentár


Upozorňujeme, že komentáre musia byť schválené pred zverejnením